Famyok.cz - Textová RPG hra

Registrace

 

 

Hráčské postavy

Programátor (2)
(1)
Člověk (22)
Elf (13)
Bílý mág (12)
Rituální mág (17)
Vlkodlak (12)
Upír (15)
Admin (5)
RPG Správa Nižší (3)
RPG Správa Vyšší (1)

online



Herní linie

 

Celá Aerie byla původně ve skrze elfským ostrovem. Ti lpěli na čistotě lesa a chránili strom poznání, mocnou magickou rostlinu, rostoucí snad od počátku věků. Toto období snad bylo jediné, kdy vládl po celém ostrově klid a mír. Až po dlouhých letech dorazil k ostrovům lidský šlechtic, který si okamžitě nárokoval na území místo, neboť Aerie nebyla zapsaná v žádné mapě, byla tedy doposud zcela skryta před zbytkem světa. Šlechtic se prohlásil králem nové země a sám založil dlouhou dynastii, sahající až do dnešních dní. Lidí na ostrově přibývalo, není divu, že toto pokolení se brzy setkalo s elfy, původními obyvateli této země. Elfové však na vetřelce nezaútočili. Mírumilovná rasa jim nabídla příměří a vysvětlila pravidla, která byla vhodná dodržovat a ctít. Vyhraničili se tak první hranice. Famyok, zem lidí, kde mohli lidé stavět svá města, hrady. Noypra, zem elfů, půda věnovaná přírodě a čistotě. A nakonec Daerie. Většina z této země byla pustina či hory, není divu, že o toto území nebyl valný zájem. Do tohoto nehostinného kraje se stahovali hlavně čarodějové, kteří tak měli klid na své učení a modlení. Lidský král byl však hamižný a uvažoval, jak odstranit elfy aby získal vládu nad celým ostrovem. Vztahy mezi lidmi a elfy se tak začaly rapidně zhoršovat a válka o nadvládu ostrova tak byla na spadnutí.

Tuto krizi však rozťala další rasa, která jedné noci zavítala v lidských přístavech na Famyoku. Upíři. Divoké bestie z hlubin časů, které pod vysokými stromy ve Famyoku nemusely skrývat svoji tvář. Silná monstra, proti kterým prostý člověk nebyl schopný bojovat. Monstra, která sílila s každým zabitým nepřítelem. Toho dne vznikl po celé zemi nepředstavitelný chaos. Lidé, ač již vybudovaly vesnice či hrady, z nich rychle utíkali pryč. Žádali pomoci u elfů, ti však, díky lidské chamtivosti, jim pomoc odmítli. Lidský král tak zažil na vlastní kůži beznaděj a porážku, když se svými lidmi prchal z Famyoku přes Noypru až do vyschlých plání v Dearii. Elfové však svého protivníka podcenili také. Upíři, kteří své řady rozšířili o zabité lidi, byli prakticky neporazitelní, a bylo jen otázkou času, kdy převezmou vládu nad celou Aerií, která by se tak stala upírským ostrovem. Vše se zdálo ztraceno, avšak mágové, sídlící v Daerii… přišli s řešením.

Vytvořili bestii. Monstrum, které mělo být přirozeným nepřítelem upírů. Příšeru, napůl člověk, napůl vlk. Vlkodlaka. Někdo říká, že nevinná dívka byla nucena ulehnout s divokým vlkem, jinde je uvedeno, že byla použita krev prastarého vlčího boha jménem Rigidoöss, po jejíž pozření získal člověk zvláštní schopnosti. Lidé tak dostali do rukou zbraň. Zbraň určená k totální destrukci, zbraň, která byla schopna upíry nalézt a okamžitě eliminovat. S touto silou lidé nebezpečí upírů zažehnali, svoji půdo však zpět nezískali. Bylo jim dobře jasné, že mnozí upíři se skrývají ve stínech Famyoku, a tato zem tak bude vždy představovat nebezpečí. Začali tak hospodařit s tím, co měli. Toho času vzniklo v Dearii velké město Ailmar i s královským hradem. A v zemi? V zemi vládl křehký mír.

Jak se dalo čekat, mír dlouho netrval. Divokost vlkodlaků byla nebezpečná a mnohá monstra napadala i nevinné lidi, v touze po krvi. Není divu, že krátce na to našli lidé nového nepřítele, kterého sami stvořili. Vlkodlaky. Tentokrát právě tato rasa ohrožovala existenci království. Boje byly mnohdy krvavé a osud celé země byl nejasný. Král však přišel s radikálním řešením. Spálit veškeré lesy, ve kterých se ony šelmy ukrývaly. Navzdory všem protestům elfů se Aerie rozsvítila jasným plamenem. Neshořely jen lesy v Dearii. Přes nelibost elfů oheň pokračoval i v Noypře, přes kterou vlkodlaci mizeli do země vyhnanců, do Famyoku. Nastalo období známé jako doba temna. Snad všechny rasy mezi sebou měli spory. Díky požáru panoval v zemi hladomor, a neexistovala rasa, která v tu dobu netrpěla. Právě v tyto dny se magie začala rozdělovat, a to hlavně díky lidskému přesvědčení. Jedni chtěli mír a vrátit zemi řád, druzí chtěli tohoto chaosu využít a ovládnout tak zemi pro sebe. Není divu, že první rituální mágové toužili využít sílu temných bytostí z Famyoku, nalákat je na sladkou chuť pomsty a s jejich pomocí tak získat kontrolu nad celým ostrovem. V té době začala tedy válka, která mnohými byla považována za konečnou, neboť se věřilo, že po jejím konci nebude čemu vládnout.

Mezi elfy a lidmi vznikl chatrný mír, aby se svým nepřátelům dokázali ubránit. Upíři i vlkodlaci byli jasně silnější, jejich počty se však díky bojů v minulosti dosti snížily a těch několik rituálů, prvních svého druhu, nemohlo poskytnout velkou výhodu. I přes to temné bytosti lehce vyhrávaly, a lidi čekala neodvratná porážka. Porážka a pád do věčné tmy. S vidinou na velké vítězství však přišel problém. O rozdělení území. O možném vládci. Upír sotva chtěl, aby na trůn usedl vlkodlak a vlkodlak nemohl snést upíra. A rituál? Jako slabý člověk nepřipadal v úvahu. Hádka se měla rozhodnout soubojem, mezi vlkodlačím alfou a upířím monarchou. Vítěz usedne na trůn a bude vládnout, v boji se ukáže, kdo má na korunu větší právo. Jenže toho dne se dočkali vlkodlaci zrady. Alfa smečky byl otráven. Jed však nezačal účinkovat okamžitě, projevil se až u souboje, kdy z ničeho nic začal vlkodlak prskat krev. Zakrátko na to padl mrtev k zemi, čímž upíři onen velký souboj lehce vyhráli. Nikdo však neví, kdo jed podal. Mnozí tvrdí, že jsou na vině upíři, je však známa teorie, že v tom měli prsty právě rituální mágové, kterým byl za to přislíben nárok na trůn, či velmi vysoký titul. V každém případě, toho dne se vlkodlaci vzbouřili, sotva mohli připustit takový výsledek. Armáda temných bytostí tedy začala bojovat mezi sebou, a právě v tento okamžik zbylá lidská armáda s elfy po boku zaútočila, čímž využila situace. Pro lidi to bylo velké vítězství, o kterém vzniklo mnoho písní a příběhů. Temné bytosti tak byly poraženy a musely odtáhnout zpět do Famyoku.

Nastalo období klidu, kde se každý vzpamatovával ze svých ran. Díky rapidnímu úbytku populace na všech stranách nebyl velký problém přežít tehdejší krizi, neboť těch pár hladových krků se dokázalo uživit. Rasy tak v ústraní sílili, bez větší touhy k boji. Tento čas největším růstem procházeli čarodějové, neboť jejich rozdělení je postavilo přímo proti sobě. Zatímco rituálové do svých řad přibrali mnoho vyhnanců a usídlili se v bývalém královském hradě ve Famyoku, bílí začali pomáhat lidem vzkřísit nehostinnou planinu a budovat své vlastní svatyně, odkud šířili své poznání. Rozmohlo se mnoho profesí, díky kterým se zem posunula kupředu. Lidé a elfové se opět začali sbližovat a obchodovat mezi sebou. Lidé nyní již dobře věděli, že je vhodné mít po boku spojence, zvlášť když se v temnotách ostrova skrývají bytosti, které lační po moci, či jejich krvi. Famyok sám o sobě byla rozhádaná země. I když rasy sílily ve svých řadách, mnohdy přicházely do konfliktu. Hladový upír napadal rituály. Vlkodlak napadal upíry. A rituálové? Ti na obou rasách zkoušeli nejrůznější experimenty, aby došli hlubšímu poznání. V celém Famyoku to vřelo a bylo otázkou času, kdy se temné bytosti povraždí navzájem.

Tento rozkol rozťali nakonec rituální čarodějové. S touhou po moci vypustili do světa děsivou nemoc, na kterou jen oni znali lék. Touto zbraní chtěli vydírat celý ostrov, který se jim tak měl okamžitě vzdát. Nemoc postihovala vše živé. Stromy. Zvířata, elfy i lidi. Šířila se vzduchem, není divu, že se po několika dnech rozšířila po celém ostrově. A ten… začal umírat. Stromy chřadly, zvířata vysílením umírala. Lidé leželi v horečkách, a elfové jakbysmet. Ani vlkodlaci nebyli tohoto osudu ušetřeni, a ačkoliv se zprvu zdáli imunní, nemoc je dostihla také. Pouze upíry, kteří již mezi živými koneckonců nebyli, nemoc nezasáhla. Rituálové se však úspěchu nedočkali. Bílí mágové totiž přišli na lék, a celou zemi tak začali uzdravovat. Plán tak téměř ztroskotal. Zůstala však rasa, která byla stále postižena nemocí. Rasa, která byla lidem nepřítelem. Vlkodlaci, kterým se léku nedostalo. Rituálové této situace chtěli využít, a nabídli vlkodlakům lék, výměnou za absolutní věrnost. Měli jim sloužit, být jejich armádou, jejich poddanými. O tomto plánu se však dozvěděli i bílé, a umírajícím vlkodlakům tak podali lék. Díky tomu si rasa ponechala svoji svobodu, a vztah mezi lidmi a vlkodlaky se o něco zlepšil, na rozdíl od vztahu rituálních a bílých.

 

...

 

 

Roky plynuly, aniž by se cokoliv zvláštního stalo. Králové se střídali a lidé se stali nejrozšířenější rasou v Aerii, také s největší armádou. O slovo se nyní však přihlásili upíři, kterým se moc lidí vůbec nelíbila. Během slavností se vplížili do společenského sálu na královském hradě. Tam se jim podařilo zabít královnu a unést královského syna, právoplatného dědice trůnu. Věřili, že pokud jej zmanipulují, dozajista je přivede budoucí král opět k moci. Král byl šílený. Ačkoliv toužil svého syna získat zpět, věděl, že Famyok je příliš nebezpečný a mnoho lidí by zde umřelo. Řešení mu však přišlo přímo do náručí. Ve městě se objevil mladý vlkodlak, který se zakoukal do jeho rádkyně. Jejich láska byla téměř hmatatelná. Když se král dozvěděl, že tento vlkodlak je navzdory svému věku alfou, uzavřel s ním mír. Díky tomu mohl mít své oči i ve Famyoku, které jeho syna najít dokážou. Ironicky, krále neosvobodil žádný vlkodlak, nýbrž ona královská rádkyně. Upíři ji zakrátko unesli také, snad jen aby krále i vlkodlaky přivedli k šílenství. Alfa vlkodlaků svoji milou stopoval, byl však upíry uvězněn v jejich městě. Dokázal se však osvobodit a i s pomocí královského vojska, které mu přišlo na pomoc, mnoho upírů porazit. Tento den byl známý jako šarlatový úsvit, neboť toho dne padlo mnoho těchto temných bytostí. Vrchní rádkyně krále mezitím díky využití magických schopností unikla z rezidence upírů sama. A aby toho nebylo málo, odvedla i uneseného dědice koruny. To však upíři zamýšleli, jeho mysl byla dávno zmanipulovaná.

Princ však byl neopatrný, a jeho otec rychle poznal, jaký důvod měl jeho únos. Zbavil tak svého syna titulu a budoucí trůn přislíbil své dceři. Do rukou se krom toho králi dostal vrchní rituální čaroděj, kterého okamžitě hodlal popravit. Poprava však byla neúspěšná, rituální mág byl zachráněn upíry. Ti rychle uzavřeli spojenectví, neboť jeho protivník byl s podporou vlkodlaků mnohem silnější. Místo podpisem smlouvy však uzavřeli spojenectví obětováním královské rádkyně, která již byla ženou alfy vlkodlaků. Ten sám vtrhl do hradu rituálů, a téměř jej vzteky celý rozbořil. Dlouhý čas nebylo o vůdci vlkodlaků vidu ani slechu. Mezitím se na scéně objevil hledaný zločinec Diaboli, o kterém do té doby téměř nikdo netušil. Díky několika málo činům se rychle dostal mezi nejhledanější zločince a měl na svědomí mnoho zločinů, od masových vražd, přes vykradení královské pokladnice. Po nějakém čase se vlkodlačí alfa vrátil. V útrobách jeskyní smečky objevil něco, co podle spisů mělo zůstat zavřené už od počátku věků. Rituálové a upíři začali plánovat nad převzetí kontroly nad ostrovem. Bílé založili mocný řád paladinů, kteří mají ochránit lidi před blížící se temnotou, zatímco elfové klidně vyčkávají ve svých lesích. Jaké však budou další osudy tohoto světa?

 



Přihlásit se

Odkazy

 

 

 

Spolupráce

Naše ikona

Spolupracující projekty

 

Speciální poděkování
Terry Morco
Tir
Andromeda
Koira
T-bolt
Alia