Tato vlkodlačí vesnice se dlouho považovala za pouhou legendu, a byla pro mnohé obyvatele Aerie skrytou. O její zviditelnění se zasloužila hlavně smečka Gadwyn, a to po uzavření spojenectví s králem. Nyní je vlkodlačí osada dobře známá, při čemž se stále rozrůstá. Budovy ve vesnici jsou převážně ze dřeva. Nejvýznamnějším sídlem zde se stává Lovecká chata, která slouží coby radnice. Ve vesnici je téměř stále rušno – boj v aréně, karavany putující do vesnice i ven, trhy s alkoholem či kůží… Není neobvyklé v ulicích potkat i vlky, kteří se zde sdružují. Vesnice těží nejvíce v obchodu s kůží a zbraněmi.


Obyvatelstvo: Ve vesnici žijí stovky vlkodlaků. Ačkoliv je smečka Gadwyn významná a vesnici řídí, mnozí vlkodlaci zde sídlí bez členství ve smečce. Lze zde potkat i jiné rasy – nejčastěji elfy, temné elfy, či dokonce lidi. Bílí, ač jsou ve vesnici vítáni, se zde moc neukazují, díky vzdálenosti od hradu Avolire.

Vstup: Na hlavních cestách jsou umístěny dřevěné brány, ty jsou však téměř stále otevřené. Do vesnice je možné dostat se i přes les, který s osadou sousedí, avšak je nemožné uniknout citlivým čenichům hlídek, které se skládají jak z vlkodlaků, tak i vlků. V lesích jsou také často nastražené pasti, tato cesta se tedy nedoporučuje. Již před vstupem do vesnice se návštěvník shledá s vlky, kteří upozorní smečku na příchozí. Rituální mágové mají dovolený vstup pouze tehdy, kdy nejsou členové Samsary. Upíři či zločinci přirozeně do vlkodlačí vesnice nesmí.

Zločinnost: I když jsou vlkodlaci barbarskou rasou, zločinnost zde je na velmi nízké úrovni – všichni jsou si bratry, a vlkodlakům samotným na majetku mnohdy ani nezáleží. Krádeže se zde řeší podobně jako spor – a to soubojem. Okradený na rozdíl od zloděje má právo vzít zbraň, nebo si určit svého zástupce. V případě neshody rozhoduje Alfa nebo Beta smečky. Ve vesnici také prochází pravidelná hlídka, stávající se z Gam smečky – jde tak o zkušené válečníky.

Známé tváře:
Raven – mladý alfa smečky
Lionetta – starší zkušená žena bez smyslu pro humor, beta smečky
Lumbergovci – známá rodina vlkodlaků

Je známo, že Draycott je nejstarším městem celé Aerie – původně se jednalo o lidské královské město. Svého majitele změnilo při vpádu upírů, a do dnešních dob se po ulicích prohánějí odpůrci krále. Příliš toho však z původního města nezbylo. Díky válkám i času se mnohé budovy předělaly tak, aby vyhovovaly bytostem, které se snaží ukrýt před sluncem. Přes ulice jsou tak rozvěšeny různé látky, či jsou zcela zastřešené – jak lze předpokládat, v Draycottu vzrůstá aktivita hlavně v nočních hodinách, nikoliv v denních. Navzdory pověsti i nelegálním aktivitám lze zde najít to, co v každém jiném městě – trhy, krčmy, stáje… Drogy i krev. Je jen přirozené, že poslední zmíněné věci zde kolují v trochu větším měřítku. Pod město spadá několik tichých vesnic, které jsou městem chráněny. Tyto vesnice se starají o zásobu jídla i surovin. Díky nehostinnosti prostředí je však Draycott nucen obchodovat, a to především s Velkým Hvozdem.


Obyvatelstvo: Je hloupé předpokládat, že ve městě žijí pouze upíři. Naopak, nadpoloviční většina obyvatel je ryze lidská. Obyvatelé zde jsou zproštěni daně, platí však daní z krve. Další rozšířenou skupinou jsou tu samozřejmě upíři, a to hlavně přívrženci monarchie. Brány Draycottu však nejsou zavřeny ani upírům potulným. V neposlední řadě se zde nacházejí rituální mágové a temní elfové, kteří hledají ve světě útočiště. Elfové, ač jsou vítaní, do města zavítají zřídkakdy. Dohromady může sčítat město něco přes tisíc obyvatel.

Vstup: Město má pevné hradby s neustálou hlídkou. Ač jsou brány otevřené, vstup je povolen pouze odpůrcům krále, či těm, kteří zastávají neutrální postoj. Vlkodlakům, ač už jsou psanci či ne, je vstup zcela zakázán – upíři je bez problémů rozeznají, a vstup či pohyb po městě je pro vlkodlaka neskutečně náročný, ne-li zcela nemožný. Bílí mágové mají přístup zakázán také, jejich případné vystopování je však náročnější. Při vstupu do upířího zámku je příchozí vždy testován krví, která odhalí rasu i případné zrádce.

Zločinnost: Díky nedávné občanské válce se drží zločinnost v Draycottu na vysoké úrovni. Není neobvyklé napadání lidí z řad upírů, málokdy však dochází k usmrcení. Rabování či krádeže nejsou také neobvyklé, stejně tak i nelegální obchody. Zločinnost je potlačena strážemi ve významných částech města, v chudinských lokalitách není moudré chodit sám. Stráže ve městě jsou lidské i upíří – zatímco lidé chrání vnější okruhy a méně významné lokality, upíří vycvičená stráž hlídá významné části města.

Známé tváře:
Evanlin Harlov – poslední monarcha čisté krve
Trachil Unne – lidský správce města Draycott

Město hříchu, drog a nelegálních aktivit. Tvrdí se, že správa tohoto města spadá pod podsvětí, pravé konexe jsou však neznámé. V každém případě, je známo, že největší špína Aerie žije právě zde, a mnohdy je i samotná návštěva tohoto místa trestným činem. Nachází se zde mnohé, od nevěstinců, přes černé trhy, i po trh s otroky. Je možné tu najít drogy, krev, ale i dýku v srdci – zločinnost ve velkém Hvozdě je na té nejvyšší úrovni. Domy jsou tu vskutku různorodé. Vedle polorozpadlých domů zde stojí i skvostné stavby známých zločinců. Nejoblíbenějším místem zde je však dozajista aréna, kde se bojuje téměř neustále. Velký Hvozd je krom drog a černému trhu známý svým zvěřincem – bojovými zvířaty určenými pro boj v arénách. Dodává své zboží zločinným organizacím, a to hlavně Draycottu.


Obyvatelstvo: Zločinci žijící v tomto městě jsou rasy rozličné. Nejčastěji se jedná o lidi, není neobvyklé zde ale najít i upíry či vlkodlaky. Téměř všichni obyvatelé, které zde žijí, se odvrátili od významných společenství, jako je monarchie, smečka či i Samsara. Obyvatelstvo čítá několik stovek, možná i tisíců lidí.

Vstup: Město chrání pevné hradby, dostat se dovnitř ale není problém – strážné lze zde lehce podplatit, ať už levnou kořalkou, několika mincemi či drogou. Vstup je povolen naprosto každému, kdo nemává praporem krále, a nehlásá spravedlnost a dodržování práv. Na známé zástupce společenstvích se však zde nedívají dobře, což může lehce vyústit v boj.

Zločinnost: Jak bylo zmíněno, zločinnost zde je na nejvyšší možné úrovni. Stráž tu zastávají žoldáci, ti se však o bezpečí občanů téměř nestarají. Pro návštěvníky je tedy vhodné mít své vlastní ochránce. Vraždy, krádeže či únosy jsou tu na běžném pořádku. I tak zločinci mají několik pravidel, které drží město od naprostého kolapsu – nezabiješ, když můžeš utéct, nepokradeš, když nepotřebuješ. Znelíbit se obyvatelům může vést i k jinému závěru, než rvačce či zabití – zdejší občané rádi hází problémové návštěvníky do arény, kde jsou nuceni bojovat proti divokým zvířatům, nebo gladiátorům.

Známé tváře:
BeinaKidd – Zjizvená vlkodlačice s jedním okem, zástupce starosty
Wirran Eli – Podsaditý, tlustý člověk, starosta a obchodník

Moridarra Trost (hrad rituálních čarodějnic a mágů) je bývalá královská pevnost posazená poblíž Lesa smrti a řeky Darry. Vlastní ji společenství rituálních mágů zvané Samsara. Samotná Moridarra má jednu astrologickou věž a tajemný podzemní komplex jeskyní. Ač samotný hrad poskytuje výbornou ochranu, není zcela soběstačný – Samsara těží hlavně z obchodu, kdy poskytuje očarované předměty, lektvary či nabízí přímá kouzla. Pod hrad spadá také tichá vesnice, zajišťující za ochranu potravu pro mágy. Díky zvýšené magii se uvnitř hradu nacházejí i bytosti, které nelze najít v žádné jiné části Aerie.


Obyvatelstvo: Krom magických bytostí žije na hradu několik desítek rituálních mágů, a to výhradně z řad společenství Samsary. Není neobvyklé zde zahlédnout hosta různé rasy, ať už je totestovací subjekt, sluha nebo zkrátka přítel čarodejnic.

Vstup: Vstup na Moridarru je relativně snadný. Na první pohled se nezdá nijak extrémně hlídaná a tiché prostory obrovské vstupní síně budí dojem opuštěnosti a osamělosti. Není to však pravda. Díky pravidelně prováděnému rituálu dokáží Vyšší členové Samsary ihned poznat, jakmile dovnitř vejde ne-člen. Hrad je otevřen veřejnosti, zvláště rituálním mágům, a lze na něm požádat o azyl či o službu týkající se magie či výzkumu, hosté musí mít však na vědomí, že jsou bedlivě sledováni a v případě pokusu o sabotáž či vloupání do hostům nepřístupných míst proti nim bude použito odpovídající násilí. V případě delšího pobytu na hradě budou postaveni před rozhodnutí přidat se k Samsaře, nebo odejít.

Známé tváře:
Není pravděpodobné, že by vaše postava poznala následující osoby po tváři, pokud se nepohybuje na Moridarře, ale navštěvuje-li často Draycott, či jiná psanecká místa, mohla někde zaslechnout jejich jména.
Aryss’Aahr - první Nejvyšší Samsary, v současnosti čerstvě zesnulý
Morfin - voodoo Arcimág
Algernon Zestre - voodoo vice-arcimág

Přibližně ve středu Famyoku se nachází drobná rybářská vesnice Gilramore. Je umístěna na mokřaditém jižním břehu jezera Sonet ve vidlici řek Eria a Issa. Vesnice v posledních letech začala prosperovat z důvodu provedení obchodní stezky skrze ni a tak se začala také rozšiřovat. Jedná se o neutrální území otevřené jak pro psance či přívržence krále. U břehu jezera Sonet se nachází přístav a střed vesnice kudy putují obchodníci. Obě řeky klenou mosty a vesnice se roztahuje řídce i za nimi. Dále na jih se nachází pár farmářských usedlostí, které však díky bahnité a jílovité půdě nemají dobrou úrodu. Směrem na jih jsou také vystavěné nové části vesnice, za kterými se táhnou hluboké lesy a skaliska přecházející v Mlžné hory. V Gilramore je možné vyhledat obchodníka, kováře, nevěstinec či hostinec.


Obyvatelstvo: Ve vesnici žije směsice různých ras, nejčastěji lidé, a často se objevuje také rasová nesnášenlivost. Většina obyvatelstva se stává z osob snažících se zde bez vtíravých otázek ukrýt. Nejméně zastoupení jsou bílí mágové a přívrženci krále, díky své pochybné organizaci není pro ně příliš oblíbená. Ani zdejší obyvatelé přívržence nemají příliš v lásce.

Vstup: Do vesnice se dá dostat mosty přes řeky Eria a Issa nebo lodí po jezeru Sonet. Průchod vesnicí není nijak kontrolován, na mostech není vybíráno mostné. Díky absenci opevnění se lze do vesnice dostat tak z jakéhokoliv směru. Je tu také možný převoz po jezeře Sonet do dalších částí Famyoku.

Zločinnost: Jelikož vesnice původně vznikla jako úkryt pro uprchlíky, kriminálníky a podobné osoby, je zde zločinnost na vysoké úrovni. Krádeže, přepadení ani rvačky nejsou nic neobvyklého a ve většině případu jsou přehlížené. Gilramore taky často slouží jako místo, kde se osoby setkávají na temnější obchodní schůzky a to právě z důvodu, že se zde opravdu nikdo na nic neptá. Věčně zatažené a deštivé počasí dodává na diskrétnosti všech návštěvníků. Případné závažnější přečiny zde řeší stráž, která se stává z najatých žoldáků. Díky svým pochybným aktivitám a nelegálním přivýdělkům si je vesnice může dovolit.

Známé tváře: Obyvatelé i často procházející osoby jistě znají následující osoby a místa:
Slečna Ruby – Majitelka nevěstince
Beldir – Majitel místního hostince U Kladiva
Rodina Lundbergů – Ve vesnici hodně známá vlkodlačí rodina
Cornifer – Místní mastičkář a alchymista

Vesnice

Osady a vesnice jsou rozsety snad po celém Famyoku. Obyvatel v nich je však vždy hrstka – je marné očekávat zde hostince, trhy či snad skvostné městské domy. Lidé zde žijí prostým životem, ať už v roli dřevorubce, farmáře či kopáče. Některé vesnice mají své stáje či i léčitele, jehož služby je možné využít. I když ve vesnicích platí královský zákon, mnohé z nich spadají pod Horgaldar a tamější smečku. Za obchod a vytěžené suroviny si tak získávají ochranu vlkodlaků.


Obyvatelstvo: Ve vesnici se nacházejí hlavně prostí lidé. Není zde neobvyklý ani vlkodlak – někteří obyvatelé se dobrovolně nechávají přeměnit, aby mohli lépe bránit svá obydlí před zločinci. I elfové je možné zde nalézt, mágové jsou však raritou. Maximální velikost vesnice je sto obyvatel.

Vstup: Vesnice jsou otevřené a nemají žádné hradby, které by bránily v případném nebezpečí. Jediné zabezpečení vesnic jsou hlídky. Kontrola ras zde ale neprobíhá, upíři, zločinci či jiní odpůrci krále mají vstup do vesnic zamítnutý.

Zločinnost: Krádeže ve vesnici neprobíhají, obyvatelé zde nejsou bohatí. I tak se může vesnice objevit pod útokem zločinců, či žíznivých upírů – toto se však děje velmi zřídka, neboť i pokud by vesnice byla zničena, útočník se může dočkat pomsty z řad smečky, neboť právě její členové vesnici stráží. Díky tomuto riziku a malé odměně je útok na vesnice velmi nevýhodný. Existují i vesnice střežené královskými vojáky, ty jsou zpravidla vzdálenější od Horgaldaru, na severu Famyoku. Vesnici stráží vždy jen několik jedinců.

Tiché vesnice

Nelegální vesnice, které se neřídí královským zákonem. Velmi rychle vznikají a stejně tak rychle zanikají – obyvatelé mají jednoduchý cíl, a tím je rychlé zbohatnutí. Podobně jako klasické vesnice, i tiché vesnice se živí zemědělstvím či těžbou surovin, produkty však míří do zločinných organizací či měst psanců. Umístění vesnic je pro mnohé tajemstvím – díky své nelegální činnosti, kde podporují nezákonné organizace, nechtějí být objeveny. Tiché vesnice tedy nelze najít na běžných cestách. Podobně jako u vesnic normálních, i zde je možné najít služby léčitele nebo stáj k přenocování.


Obyvatelstvo: V tichých vesnicích je obyvatelstvo pestřejší. Mnohdy se zde nachází vysloužilí zločinci či jejich rodinní příslušníci. Ne vždy se jedná o lidi, v tichých vesnicích žijí i mnozí rituální mágové, kteří se nehlásí k Samsarskému společenství. Není raritou zde spatřit ani elfa, vlkodlaka či dokonce upíra. V tichých vesnicích žijí i hledaní zločinci, kteří se ukrývají jak před králem, tak i před ostatními psanci. I tyto osady sčítají maximálně do sta obyvatel.

Vstup: Stejně jako každá jiná vesnice, i zde je vstup volný. Obyvatelé však na neznámé tváře nereagují zrovna dobře, když se snaží být pro svět neviditelní. Vstup ve větší skupině může obyvatele vystrašit, a ti utečou do svých domovů, či do okolních lesů. Vzácně mohou i na návštěvníka zaútočit.

Zločinnost: Těžko definovat výši kriminality, neboť každá tichá vesnice je rozdílná. Někde běžně sídlí zloději a pytláci, jinde prostí lidé, kteří si chtějí vydělat na živobytí co možná nejjednodušší cestou. I ochrana je v tichých vesnicích různorodá. Některé vesnice najímají žoldáky, jiné jsou pod ochranou větších společenství. Jiné nemají nic, doufajíc, že si jich nikdo nevšimne. Na tiché vesnice jsou mnohdy upořádány loupeživé výpravy, ať už za vidinou financí, krve či otroků.